Vlak dětství a naděje (1984)

Jeden z nejlepších českých seriálů natočený famózním Karlem Kachyňou. Příběh z těžké doby 2. světové války, ve kterém vedle Stanislava Zindulky a Heleny Růžičkové předvedlo svůj herecký um i mnoho dalších pánů herců. Seriál je natočený na námět Věry Sládkové.
Příběh začíná v malém městečku v Sudetech. Němci s Čechy zde žijí pospolu. Jedná se o období před Mnichovskou dohodou, kdy Němci začínají výrazně prosazovat své národní zájmy. Hlavní postavou seriálu je Josef Pumplmě (Stanislav Zindulka) společně se svou manželkou a dcerou Věrkou (Žaneta Fuchsová). Pumplmě je energický pošťák, který své povolání dělá s velkou láskou. Seriál má celkem 6 dílů.
Rodina
bydlí v domě kupce (Antonín Hardt) a jeho
ženy (Jiřina Jelenská). Pan domácí v podkroví
„pečuje“ o svou slabomyslnou sestru Emu (Jiřina
Třebická), která se zbláznila, když ji opustil nápadník – voják.
Představitelka této role předvedla jeden z nezapomenutelných výkonů.
Ubohá Ema mlátí paličkou do všeho a pokřikuje:
„Uniform!“ „Zrada!“
„Ošklivá opičák!“ Jediná Věrka a její
rodina má pro ni pochopení.
Ve městečku je pár Čechů, jinak jsou zde samí Němci: veřejný pořádek hlídá strážník Zucker (Bronislav Poloczek); charakterní vinárník Wagner (Oldřich Vlach) nic proti soužití s Čechy nemá; holič Sepp (Vladimír Javorský) je zarytým henleinovcem. Již v prvním díle přichází Věrka o svou maminku, která zemře zvláštním způsobem. Vdovec Pumplmě se dá na ochotnické divadlo a zazáří v roli sňatkového podvodníka. Stanislav Zindulka zde předvedl výborné pohybové a taneční schopnosti, které doprovází zpěvem: „Rak, rak, rakvičky…“ Věrka poznává svou první dětskou lásku – hraničáře Pavla (Jiří Langmajer), který je nešťastně zamilovaný do Markétky (Mahulena Bočanová), kvůli které nakonec spáchá sebevraždu.
Pumplmě
nezvládá vést domácnost, proto na doporučení osloví Annu Urbanovou. Na
scénu vstupuje korpulentní Helena Růžičková jakožto
skvělá kuchařka působící v horských hotelech. Pumplměho nová žena se
o Věrku stará jako o vlastní. Neustále vaří svůj gulášek, kterým
hostí celé české osazenstvo. Krásná je scéna, kdy v noci městem
pochodují henleinovci a provolávají slávu Říši a Henleinovi. Anka
Urbanová svým rázným hlasem z okna rozežene celé shromáždění.
V druhém díle rodina prchá z pohraničí a uchyluje se do rodiště
Pumplměho – do Brna. Kdo by neznal heslo Anny Urbanové, tak trefné
k této době: „Na tragickej život jsem já
pes!“ V Brně najdou útočiště v domě Pumplměho
stařičkých rodičů. Anka si dědečka (Vladimír
Hlavatý) na svou stranu ihned získá a babička (Eva
Svobodová) ocení péči nové snachy. Pumplmě alias
Srágorka (jak ho oslovovala Anka) má v Brně dvě
sestry: nafintěnou Elišku (Jana Andresíková) a
chromou Amálku. Amálčin muž se přidal na stranu
Němců. Při razii Čechů na bílé podkolenky je mezi pošpiněnými také
Pumplměho švagr. Ten mu společně se svým
kamarádem muzikantem Jarouškem (František Husák)
punčochy zmaluje načerno.
Nastává
rok 1939 a i Brno je okupováno Němci. Postupně jsou omezeny zásoby jídla.
Proto se Anka uchyluje na Slovácko, kde má Věrka druhou babičku. Odtud chce
Anna dovážet potraviny. Spřátelí se jak s Věrčinou
babičkou (Šárka Štembergová), tak se strýčkem
Jožkou zvaným filozof (Karel Augusta). Nešťastný
strýc si musel vzít „megeru fůsatů“: „Ona jen rozkazovat a
sekýrovat a přitom mě pořád škraboce fůsami, pokoja nedá ve dne
v noci!“ Tak se strýc vyjadřuje o své ženě. Konkurenci
v odbytu potravin z venkova nachází Anka
u Bezděčky. Nakonec však spojí síly s touto
nafintěnou kreaturou a do vesnice jezdí spolu. Zkušená Bezděčka dává
Ance radu: „No co, všude je život těžkej. Musím vás
přátelsky upozornit, že tady se naučíte nasávat. Tady je každá rada
drahá!“ Potraviny z vesnice nebyl problém, ale na nádraží
postupně Němci zesilovali kontrolu, až už se jídlo přenést nedalo.
Ve
čtvrtém díle Věrka v Brně potkává zákeřného holiče Seppa, který
narukoval do armády. Také jsme se seznámili s hluchoněmým strýčkem
František (Vlastimil Bedrna), který prodával knihy.
Byl veselá kopa a velmi milý pozorný člověk. Věrka se seznámila na
večírku v ústavu hluchoněmých se strýčkovou
přítelkyní (Laďka Kozderková). Do ústavu přichází
gestapo a zatýká mimo jiné strýčka kvůli nedovoleným knihám. Následkem
bylo úmrtí babičky i dědečka. A strýček se z vězení také
nevrátil.
Pepouš Pumplmě musí opustit zaměstnání u pošty a uchýlí se ke svému kamarádovi pekaři (Lubomír Kostelka). Pepouš dlouho nevydrží bez nějaké lumpárny, tak zapeče švába do pletynek pro německé důstojníky. Rozčílený důstojník přijde s nakousnutou pletynkou a ruší objednávku. Pepouš k osazenstvu pekárny: „Teď si představte, jak on do toho kous, jak to křuplo a on začal blít přes ten hrdinskej kříž na prsách!“
Před
Vánocemi Pepouše navštíví Jaroušek, zda by si nechtěl přivydělat jako
permoník u stánku s loutkami umístěný na vlakovém nádraží.
Cestující na nástupišti obtěžuje Gréta (Zuzana
Bydžovská) z Hitlerjugend a vybírá na Winterhilfe, čímž prodejci
odrazuje zákazníky. Pepouš jako permoník Němku tak vyděsí, že
maže pryč.
Věrka zatím vyrostla a byla nahrazena starší herečkou – Terezou Brodskou. Věrka nemá povoleno studovat, tak musí jít s Annou na pracovní úřad. Aby se vyhnula špatnému zařazení, na pokyn Anny sebou prvotřídně sekne. Věra je tedy zaměstnána u pojišťovny, kterou řídí nacista (Oto Ševčík). Mezi úřednicemi je výrazná postava paní Breberové (Alena Vránová), která má strach že by se jí vrátil manžel (Žid) z koncentráku, se kterým se jednostranně rozvedla. Teď má milostný poměr s důstojníkem Fritzem. Při náletu jsou zaměstnanci pojišťovny zasypáni v krytu, ale vše dopadne dobře.
Věrka poznává mladíka Milana, který ji poblázní hlavu. Pochází z nóbl rodiny a jeho matka (Nina Divíšková) si nepřeje aby se stýkali. Milan se nakonec Věrky nezastane a ta zhrzená odchází v doprovodu Anny. Breberová, jakož to bývalá majitelka domu, ve kterém sídlí pojišťovna, po náletu přesídlí vybavení pokoje, včetně postele, do kanceláře. Jen se tam tak povaluje v lehkém župánku. Alena Vránová zde předvádí skutečně ohromující výkon. Blíží se konec války. Němci prchají.
Poslední díl nese název Návrat domů. Při osvobozování se rodina
zabarikáduje ve sklepě. Přečká až do příchodu Sovětů. Po skončení
války se vrací Artur Breber (Zdeněk Ornest).
Navštíví mlčky svou ženu a ta poté skáče z okna. Pumplmě se s rodinou
vrací do pohraničí vlakem. Ance je nevolno, tak sděluje novinu Pepoušovi.
Ten neví jak to říct dceři: „Prosím tě, jak se říká
dceři taková békovina?“ Anka: „Tadyhle
srágorka mě oplodnil! Drahý dítě, já budu mít diťátko!“
Pepouš je spokojený jaký je kabrňák.
Je to nádherný, lidský seriál, který vezme za srdce. Ze vzpomínek Heleny Růžičkové jsem vyčetla, že málem o roli kvůli zdravotním problémům přišla. Také jsem se dozvěděla, že byl poprvé uveden na obrazovky až roku 1988.
««« Předchozí text: Jorga Kotrbová - herečka s ojedinělým hlasem Následující text: Pozor straší (1938) »»»
Frony | Úterý 3. 02. 2009, 22.56 | Seriály | 3 komentáře | 7358x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Jeden z mála seriálů, který mě dokáže opravdu rozbrečet.Smekám před panem Kachyňou takovýhle seriály se opravdu tak často nevidí.
Na tragickej život já jsem pes. Miluju tuhle větu od Helenky Růžičkové z tohoto seriálu.
