Práče (1960)

Jedná se o nezapomenutelný dětský válečný film z dílny Karla Kachyni. Děj se odehrává na podzim roku 1944 během bojů o Duklu. Malého českého chlapce osvobozeného z koncentračního tábora se ujímá jednotka vojáků, která má na starosti prádelnu. Než všichni společně vstoupí na území Československa, musí se vypořádat se všemi rošťárnami malého Františka.

Během osvobození koncentračního tábora, naleznou Sověti mezi ruskými dětmi malého Františka Bureše (Michal Koblic). Kromě čísla na ruce a otrhaných šatů je zřejmé z chlapcovy narušené psychiky, že si užil své. Přesto je plný určitého vzdoru. Sověti Františka předají českému nadporučíku Zlonickému (Stanislav Remunda), ten ho přiváží do prádelny. František zde má být veden jako vojín elév – učeň. František se seznamuje s osazenstvem prádelny: desátníkem Krupkou zvaným Slepejš (Vladimír Hlavatý); vojíny Valdou Hellerem (Oldřich Musil), Imrichem Gallou (Martin Ťapák); koktavým svobodníkem Šamonilem (Gustáv Valach) a kuchařem Josefem alias pradlenkou Pekárkovou (Vladimír Menšík). František všem říká jednoduše strejčku.

Františka trápí noční můry doprovázené usilovným pláčem. Pánové se mu snaží jeho vzpomínky zahnat. Navštívit ho přijdou vojenský krejčí a švec – děda Maralík (Bohouš Záhorský), aby se mu dostalo parádní vojenské uniformy. Děda Maralík přednáší Františkovi svou vizi, že z něho bude práče – dětský bojovník z doby Husitské. Od té chvíle mu nikdo jinak neřekne než Práče. Františka nudí práce v prádelně – běhání s mýdlem a hadrami. Když tedy dostane za úkol od majora Kubeše (Miloslav Holub) předat zprávu veliteli tankistů, běží radostně jako o život. Mezitím chlapci z prádelny zažívají perné chvilky – mají obavy o chlapce prohánějícím se po bojišti. Vše dopadne dobře a Práče se v pořádku vrací.

Pánové dávají Františkovi výcvik v plížení, morseovce či střelbě. Jednou projíždí prádelnou major Krupka se Zlonickým. Zarazí je hustá mlha. Major se obrátí na desátníka: „Krupko, to je nová metoda bělení prádla nebo výraz vaší bojovnosti? Vždyť tady, chlapi, nejde vůbec projet!“ Do rozhovoru se vloží kuchař Josef: „On to Slepejš nechce říct. To náš drahoušek Frantík zkouší jak čadí dýmovnice.“ Nadporučík: „Kde ho máte?“ Josef: „Ztratil se jako smrádek! Pardon! Pane nadporučíku, pod ochranou clony opustil své pozice a nás tu nechal v tom.“ Poté auto plné šarží nalezne Františka visícího na stromě s plynovou maskou. Postěžuje si majorovi, že chce poznat vojnu prakticky. Major mu přislíbí výcvik střelby s opravdovou puškou.

Pánové oslavují dobytí kóty 534. Šamonil nemá důvod k radosti. Zjistil, že Práče podvádí při součtu prádla. Ještě si ze svobodníka dělá legraci, že koktá. Když se dozví, že má následky z bojové akce, všeho lituje. Snaží se vše napravit. Františkův výcvik ve střelbě vede rotný Sodoma. Již při první ráně dostává zpětným odrazem ránu do tváře. Okamžitě ho výcvik přestává bavit. Pánové si z něj v prádelně dělají legraci. Poručík Zlonický se rozhodne vzít si chlapce přes den k sobě na štáb, aby nedělal neplechu. František dostal za úkol odevzdat vzkaz veliteli bojové jednotky. Od vojáka se dozvídá, že se mezi nimi nachází špióni, kteří donášejí informace nepříteli o bojových pozicích.

Při návratu na štáb potkává František v lese malou holčičku s krávou. Slovenka Marijka Kalinčuková (Marie Magdolenová) utekla s krávou Lysaňou z Porúbky, aby rodině zvíře nesebrali Němci. Práče přivádí holčičku do prádelny. Rozběsněné zvíře přibíhá do prádelny, pánové ho chytají. Pekař Josef k Práčeti: „Tak kampak jsi pospíchal s tím bizonem ty válečníku?“ (Na tuto scénu vzpomínal Vladimír Menšík při svých vyprávěních, jaký problém byl chytit rozběhnutou krávu. V návalu strachu Menšík postupně s dalšími, včetně člena filmového štábu, skákali na kurník.) Kuchař Josef: „Ten má ale štěstí, jen vytáhne paty, už má nevěstu!“ Vojín Heller dodává: „I s věnem!“ Pánové z mapy zjišťují, že Marijka s krávou ušla pěknou štreku. Marijka se chce vrátit k dědečkovi, Slepejš jí slibuje, že jakmile to bude možné, že ji do obce dovedou. Zatím zůstane s nimi. Kuchař Josef to komentuje: „Teď už nám tu chybí jen oddělení pro kojence!“

Situace na frontě se dramatizuje, tak je třeba každého muže. Povolají i nadporučíka, který to přijímá s nelibostí. Hrdinu Šamonila ovšem nechtějí, i když on by rád šel. František slíbí uplakané Marijce, že přinese vzkaz jejímu dědečkovi za frontu. Cestou do Porúbky narazí v lese na Sovětské vojáky. Na poslední chvíli zjistí, že mluví německy a jde tedy o špióny. Vrací se do prádelny. Pánové nejsou jen pradleny, tak se rozhodnou pro rázný zásah. Špióny v lese zneškodní. Na štábu jsou všichni majorem vyznamenáni a to včetně Františka, který dostává medaili za chrabrost.

V prádelně dochází k bujarým oslavám. Všichni se dovídají o překročení hranice, tedy o proražení průsmyku. Děj toho filmu končí přesouváním fronty. Slepejš ruku v ruce s Františkem a Marijkou překračují státní hranice Československa. Vskutku scéna dojemná.

Tímto snímkem stejně tak jako například Kočárem do Vídně prokázal Karel Kachyňa velký cit pro dramatické období Druhé světové války. Musím také ocenit velký výkon protagonistů dětských rolí. Opravdu by mě zajímalo, jak se takové přirozené talenty hledají. Celý film také doprovází humor Vladimíra Menšíka. Nemůžu než všem divákům tento snímek doporučit.

««« Předchozí text: Velbloud uchem jehly (1936) Následující text: Jorga Kotrbová - herečka s ojedinělým hlasem »»»

Frony | Středa 3. 09. 2008, 16.03 | Film | 1 komentář | 2898x