Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976)

Tato nádherná česká pohádka na námět Jana Drdy je jednou z mých nejoblíbenějších. Bohužel není v televizi k vidění tak často. Děj je o tom, jak se pekelníci snaží dostat do svých spárů několik duší ze vsi Dalskabáty. Je zde ovšem čert Trepifajksl, kterého už strašení nebaví a Plajznerka, která se jen tak nezalekne. V těchto rolích excelovali Jaroslav Moučka a Jiřina Bohdalová.

Náš děj začíná v pekle. Kníže Belzebub (Vladimír Šmeral) pořádá poradu. Přítomni jsou: Marbulius (Jiří Pleskot), Dr. Solfernus (Alexej Gsöllhofer), Dr. Belfegor (Josef Kalena). Do pekla z obce Dalskabáty nepřichází žádní hříšníci, přestože se tam má nacházet služební čert. Dr. Ichthuriel (Josef Větrovec) navrhuje metodu soustředěného nátlaku a je tedy vyslán do obce. V Dalskabátech na faře pracuje Mariána Plajznerová (Jiřina Bohdalová), vdova v nejlepších letech. Plajznerka má neustálé konflikty s kozlem kostelnickým Piškytlem (Bedřich Prokoš). Na faře také pracuje mladá dívka Mančinka (Jana Paulová).

Ichthuriel se v obci vydává za nového faráře. Piškytle mu donáší a především Plajznerka mu leží v žaludku. Chce po faráři, aby Plajznerku vyhnal. Farář nutí Mariánu k pokoře, ale také aby špehovala a donášela na jiné. Když není po jeho, vykazuje ji z fary. Musí dokonce z obce pryč, jinak by farář nekřtil a neoddával. Plajznerka se nastěhuje do opuštěné chalupy v lese. Netuší že se na půdě na seně ukrývá nachlazený čert Trepifajksl (Jaroslav Moučka). Kašlání mu jde lépe než bezhlavý pes a šlehání plamenů. Plajznerka chce aby jí předvedl ohnivý pometlo. Trepifajksl ovšem zapomněl zaklínadlo, tak jí alespoň zapálil dříví v peci. Plajznerka: „No vidíš! Aspoň něco. Se ušetří za sirky.“ Čertovi se nepodaří vystrnadit Mariánu a jí je čerta také líto. Se stěhováním pomáhá Plajznerce silný kovář Ondřej (Petr Haničinec). Čert z něho má velký strach. S kovářem přišla i jeho žena Dorotka (Květa Fialová). Po odchodu Plajznerky si farář vzkázal právě pro ni, aby mu chodila na faru vařit.

Mančinku z fary miluje mladý kovář Mračno Jan (Jiří Wohanka). Přijde za dívkou na faru. Načapá je tam farář a začíná rozehrávat svou ďábelskou hru. Namluví Honzovi, že si ho verbíři odvedou na vojnu. Dále mu namluví, že za 200 dukátů by ho opomněli. Ví, že na to Honza nemá a nezbude mu nic jiného než hřešit. O Honzu by měla zájem také mlynářka (Jarmila Smejkalová). Je sice postarší, za to ale při penězích. A farář ji v tom podporuje. Mlynářka si na faře uloží své zlaťáčky do truhly.

Trepifajksl sní Plajznerce kůži z polévky, protože měl hrozný hlad. Za celý den měl jen střevlíka a užovku. Domluví se, že v chalupě zůstanou spolu. Plajznerka: „Jak ti vlastně říkají?“ Čert: „Tre…pi…faj…ksl“ Plajznerka: „Takový jméno! To je skoro jako fujtaksl!“ Čert: „To je lepší!“ Plajznerka: „Já ti budu říkat Mates!“ Plajznerka ho oblékne do kalhot a košile. Farář nahrává mluvením do malé flašky zprávu o potencionálních hříšnících pro pekelníky. Posílá ji doporučeně tak, že ji vyhodí oknem. Zasáhne kolem jdoucího komedianta Lupina (Josef Bláha). Komediant přesvědčuje faráře, že dokáže ze sebe udělat knížete. Na kostelníka a Mančinku působí věrohodně. Farář ho ale chce seznámit s kovářkou, aby spolu spáchali nějaký ten hřích.

Mezi tím chce Mates vypadat jako opravdový chlap s čepicí, a tak si utrhne rohy. Kovář jde navštívit Plajznerku do lesa. Najde Matese třepajícího se pod peřinou. Kovář: „A copak jste zač?“ Mates: „Já jsem Mmmmates Plajznerčinej!“ Pánové si padnou do oka. Kovář si myslí, že se jedná o vysloužilého dragouna. Kovář nechce aby jeho žena chodila na faru. Hlavně teď, když je tam taková vzácná návštěva. Plajznerka usekne Matesovi ocas sekerou. Ten už se cítí jako mužskej. Plajznerka: „Mates, kolik je ti vlastně let?“ Mates: „Kolik? Osm set čtyřicet a nějakej.“ Plajznerka: „No, mně táhne taky čtyřicátej. Osm set let nakonec není tak velký rozdíl. Mužskej má být vždycky o nějaký ten pátek starší.“ Kolem chalupy čmuchal kníže společně s Piškytlem. Hledali čerta. Mates knížete Lupina nakopl. Plajznerka schová Matese do kovárny.

V kovárně si kovář společně s Matesem velmi rozumí. Vyzpěvují si spolu. Mlynářka si pozve Honzu k sobě do mlýna. Uplácí ho zlatkami a je celá natěšená. Mates obědvá před kovárnou kde ho ucítí farář a unese ho do pekla. V pekle je Mates podroben výslechu. Na otázku jak se jmenuje odpovídá Ichthurielovi: „Dřívávejc Trepifajksl, nejčko Mates!“ Jeho kvalifikací jako čerta byla bezhlavá kobyla, bezhlavej pes a ohnivé pometlo – když nepršelo. Svou výpovědí Marbuliuse úplně zblbne. Když Ichthuriel čte před Matesem seznam poctivých lidí kteří mají spáchat hřích, vzbouří se. Začne mlátit kolem sebe řetazem a uprchne z pekla.

Na faru přijde dělat pořádek Plajznerka a kovář. Ichthuriel stačí prchnou před pruďasem kovářským. Přiběhne sem také Mates. Vše končí v této pohádce dobře slovy předělaného čerta Matese: „Dobbrou noc! Lidi! Já vás mám raááád!“

««« Předchozí text: Mladé víno (1986) Následující text: Příklady táhnou (1939) »»»

Frony | Neděle 13. 04. 2008, 21.01 | Film | 3 komentáře | 5607x