Vesničko má, středisková (1985)

Není třeba představovat tuto lidovou komedii natočenou Jiřím Menzelem na námět Zdeňka Svěráka. Příběh o družstevnících, lufťácích z Prahy a momentálně tedy mentálně zaostalém Otíkovi.

Distribuční slogan k filmu před lety hlásal, že se jedná o komedii, při které diváci přijdou na čerstvý vzduch a na jiné myšlenky. Tato komedie, při které se dokáži ztotožnit s prostředím a neustále se směji, vznikla úplnou náhodou. Když se připravovali v tvůrčích skupinách na podnikovou kontrolu, zjistili, že omylem dvakrát zaplatili autorům námět Na samotě u lesa. Nabídli tedy Zdeňku Svěrákovi, aby do zítřka napsal nějaký nezávazný text, který budou vydávat za druhý proplacený námět. Text, který údajně stejně nikdo neměl číst, se zalíbil Jiřímu Menzelovi. Ten se rozhodl, že podle něj natočí komedii, která byla dokonce nominována na Oskara.

Ústřední dvojicí tohoto krásného příběhu je malý, pupkatý řidič náklaďáku JZD v obci Křečovice Karel Pávek (Marián Labuda) a jeho závozník, nemluvný čahoun Otík Rákosník (János Bán). Pávek u svého mladého kolegy neustále kontroluje hygienické návyky. Pávek: „Nohy sis myl? To já poznám. Hned se s tebou jinak jede!“ „Ty ses měl narodit původně jako kůň a v poslední chvíli si to Pán Bůh rozmyslel!“ Jiří Menzel dlouho uvažoval, kdo by měl hrát výraznou postavu Otíka. Přišel na to, že by bylo dobré, kdyby jej hrál cizinec. Nebude rozumět prostředí a dobře se mu to bude hrát. Nakonec vybral právě tohoto maďarského herce, který již tenkrát byl ve své zemi hodně populární.

Seznamujeme se s místním lékařem dr. Skružným (Rudolf Hrušínský). Jeho auto už toho hodně zažilo. Doktor je známý tím, že neustále bourá, protože se rád kochá krajinou. Během jízdy recituje ódy na naši krásnou zem, které jsou doprovázeny jemnou hudbou, která mě vždy zaručeně dojme. Většinou skončí v příkopě odkud ho zachraňuje dvojce z náklaďáku. V tomto filmu, jako i ve spoustě jiných, na kterých se podílí Zdeněk Svěrák můžete zahlédnout tváře z Cimrmanova divadla. Zde jim byly přiděleny role několika družstevníků. I jména některých herců tohoto uskupení byla použita pro jména figur.

Pávek to nemá s Otíkem lehké. Pracují spolu již několik let a Otík mu neúmyslně přináší různé nepříjemnosti. Pávek couvá s náklaďákem před zrekonstruovanou haciendou lufťáků z Prahy, manželů Rumlenových (Ladislav Županič a Jitka Asterová). Otíka odvede od navádění směru auta pozadí paní Rumlenové a tak Pávek srazí náklaďákem pilíř zmíněného Pražáka. Nasupený Pávek jde oznámit předsedovi JZD Vojtěchu Kalinovi (Miloslav Štibich), že s Otíkem končí. Předseda mu to rozmlouvá, neměl by Otíka ke komu přidělit. Manžel sekretářky Jany Turkové (Libuše Šafránková) by ho podle jejích slov zabil.

Za Otíkem přijde domů stará družstevnice Hrabětová (Milada Ježková), která o něj pečuje. Sděluje Otíkovi, že s ním Pávek už nechce jezdit, z čehož je závozník nešťasten. Hrabětová nachází v ložnici po Otíkových rodičích sponku do vlasů. Otík musí přísahat při obrázku svých rodičů, ubohých zemřelých, že zde neměl žádnou ženskou. Na scénu přibíhá místní živočichář inženýr Kašpar (Jan Hartl): „Otíku, senzační film…rumunskej! Máš lístek? Tak to musíš vidět! Je to trochu cestopisný a trochu erotický! Já se musím dívat na besedu o hovězím dobytku. Oťas, v žádným případě neodcházej před koncem! Konec je úplně nejlepší!“ Když Kašpar vystrnadí Otíka z chalupy, netrpělivě očekává svou milenku sekretářku Janu Turkovou. Aby si jí nikdo nevšiml, vjíždí na svém kole téměř až do kuchyně. A jdou rychle na věc, protože ví přesně kdy končí senzační rumunský film.

Z Pávka, který bydlí u hřbitova, si kvůli zbourané bráně dělá srandu jak hrobník (Evžen Jegorov), tak dcera (Klára Pollertová), syn Jára (Stanislav Aubrecht) a babička (Vlastimila Vlková). Pávek se nemůže domluvit s manželkou (Milena Dvorská), kdo půjde dceři na rodičovské sdružení. Pávkův syn, který má před maturitou, se celý natěšený hrne na sdružení. Paní učitelku velice obdivuje, a tak se z něj stává starostlivý bratr. Živočicháři Kuncovi (Oldřich Vlach), který nepobral mnoho inteligence neustále každý radí, aby nevracel vypálené sirky do krabičky. Ten však jejich rad nedbá.

Pávek oznámí Otíkovi, že po žních s ním končí a že půjde k Turkovi (Petr Čepek). Otík i přes svůj odpor k zabíjení přináší několik holubů ze svého chovu Pávkům, jako výraz vděčnosti. Pan doktor ve své ordinaci poslouchá nářky hospodského Rambouska (Jiří Lír). Přišel za doktorem se seznamem chorob, kterými trpí. Lidového doktora to nechá chladným: „Chceš lázně, Bedřichu!“ Hostinský: „Nechci, to mi neudělalo dobře!“ Doktor: „Tak jeď k moři! Zavři hospodu a jeď!“ Hostinský: „Tam jsem byl předloni, tam trpím průjmama!“ Doktor: „Tak jeď do Tater!“ Hostinský: „Já nesnáším výšky!“ Doktor: „Tak výš kam jeď? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš do čeho jdeš! Další!“

Do JZD přijde dopis z pražského podniku Dřevoplech, kde žádají aby družstvo uvolnilo Otíka do jejich služeb. Předseda si zavolá Pávka a obviní ho, že to v Praze zařídil on, aby se Otíka zbavil. Do kanceláře zuřivě vtrhne žárlivec Turek. Několika sekavými pohyby zjistí pozici svojí manželky. Předseda: „Pepíku, tak tohle bylo naposledy. Co si myslíš člověče? Že se tady s ní muckám v mým věku! Ještě jednou sem takhle vrazíš a poletíš! To je o infarkt!“ Pepík Turek: „Co je? Já se přišel jen zeptat, kdo vyzvedne holku ze školky!“ Pávek je z osočení předsedy naštvaný. Ještě zbytek dnes si všem stěžuje. Přijde ho navštívit pan doktor. Doktor: „Mimochodem, jak to vypadá na sedmém schodu?“ Pávkovi se objeví jiskřičky v oku a běží pro pivo. Poté spolu rozjímají o životě a krásách Čech.

Hrabětová si všimne Jany Turkové, jak se podezřele krade s kolem k Otíkově chalupě. Zaujme podezření. Pávkův syn nadbíhá paní učitelce, ta ho odkáže, ať se raděj věnuje studiu a neplete hlavu starším holkám. Když jde Jára poté kolem Turků, zastaví se na slovo s Janou, která je velmi spoře oděná. Žárlivý Pepa si toho hned všímá a kolemjdoucího odhání od plotu. Turek k manželce: „Vem si plavky! Pojedem se vykoupat.“ Jana: „Já se koupat nemůžu.“ Turek: „Tak se budeš dívat, jak se koupu já!“ Turek se čváchá v rybníku, manželka je uvelebená na břehu a měří mu jeho výdrž pod vodou. Kolem jede, na něčem co připomíná motorku, živočichář Vašek. Zmerčí Janu a jde za ní. Začnou se vášnivě muchlovat. Jana: „Vašku, neblázni, je tady Pepík!“ Když se Turek vynořuje, Jana judistickým chvatem švihne se svým milencem. Jelikož není Turek spokojen s délkou svého výkonu, je opět pod vodou. Milenci pokračují ve své činnosti. Naráz Jana uslyší žbluňknutí vody a lekne se. Poté se uklidní: „To byl kapr!“ A hlavu svého milence opět přisune ke svému tělu. Z místa činu živočichář Vašek prchá až poté, co se potřetí Turek potopí za svým rekordem.

Do obce přichází akademický malíř Ryba. Tuto roli si sám pro sebe Zdeněk Svěrák napsal. Osloví kolemjdoucí Hrabětovou a ta reaguje: „Ona vesnice se nám mladý muži už změnila. My si už neříkáme teto a strejdo!“ Malíř: „Tykáme si a oslovujeme se soudruhu.“ Hrabětová ho hodlá ubytovat u Otíka a tím zabránit pelešení v chalupě. Malíř jdoucí dlouhým krokem: „Chodí u vás muž krok za ženou nebo je dovoleno jít vedle ní?“ Cupitající Hrabětová: „Může jít vedle, když jí stačí!“ Malíř kreslí starou barabiznu Hrabětové. Přitom se sejde dav občanů. Malíř vrhá pohledy na procházející paní učitelku.

Předseda schůzuje společně s rostlinářem a živočichářem. Přihlíží tomu všude přítomná Hrabětová, která vrací sponku do vlasů Janě. Program schůze je Otík. Zavolají si ho z kina. Ze smutného Otíka tahají informace o tom, jak ho navštívil člověk z Prahy a lámal ho ať odejde. Živočichář: „Napíšeme jim, že soudruh Rákosník Ota je magor a musí pracovat pod dozorem zkušeného pracovníka!“ Předseda: „Nemůžeš napsat magor!“ Rostlinář: „Poloviční blázen bych napsal!“ Hrabětová: „Doktor říkal, že je momentálně zaostalej!“

Do rodiny předsedy přichází večer Ludmila Hrabětová. Rodina se chce zrovna dívat na americký film. Hrabětová: „Vojto, já když vám to neřeknu, tak neusnu!“ Předseda: „Tak mi to řekni a usneš!“ Hrabětová sděluje předsedovi, že se Turková schází s Kašparem. Celý rozhovor je velmi trefně prolnutý texty z kvalitního amerického filmu. Otík je pozvaný do Prahy. Přichází do Dřevoplechu, kde se ho ujímá Rumlena. Právě on dohodil Otíkovu chalupu jejich řediteli (Josef Somr). Rumlena předvádí Otíkovi byt v nově postaveném paneláku.

Družstevníci volají doktora na pole. Stalo se neštěstí, Turek přejel kombajnem Drápalíka (Rudolf Hrušínský ml.). Drápalík je naprosto v pořádku, máme hold zocelený lidi. Družstevníci na poli očekávají přílet pilota Štefana (Július Satinský) s práškovacím letadlem. Turkovi nakreslí někdo na dveře auta parohy a ten si všimne prvního připitomělého obličeje Otíka a strhne se mela. Předseda: „Nechte toho! To jste družstevníci?“

Je pouť. Celá obec se schází v hospodě. Paní učitelka se sbližuje s akademickým malířem. Vzadu za hospodou se schází živočichář s Janou. Když se vrací zpět na svá místa Kašpara zmerčí Turek a začne mela. Kašpar skončí v ošetření pana doktora. Myslivce si nalije do jisté nádoby a nevadí mu že do ní pacienti močej. Jana s modřinou na oku již uvažuje o rozvodu. Při další schůzi družstevníků se řeší Otík. Předseda by ho uvolnil, protože mu bylo slíbeno, že ředitel Dřevoplechu dostane jeho syna na školu. Ale je ve sporu s Kašparem, který pravdu zná. Do toho se plete Hrabětová se svým: „Má pravdu!“ Napětí v místnosti zaskočí hořící kalhoty rostlináře Kunce. Došlo na vypálené sirky. Kunc je ošetřován u pana doktora. Doktor: „Měl jsi štěstí Jaromíre, je to těsně vedle. Na funkci to nebude mít vliv!“ Kunc: „Jako na funkci rostlináře?“ Doktor: „Na tu už vůbec ne!“

Doktora srazí jeho špatně zabrzděné auto právě když se kochal, a je nepohyblivý. Pávkův syn Jarda zahlédne oknem erotické hrátky paní učitelky a akademického malíře. Z nešťastné lásky spolkne několik prášků. Vše je nakonec v pořádku. S prodejem Otíkovy chalupy to vypadá už na spadnutí. Přijela exkurze s ředitelem z Prahy. Otík již bydlí v Praze a jde s houfem lidí do práce. Ale Pávek ho v tom nenechá a přijede si pro něho. Ještě se pokocháme novým autem pana doktora, který stejně končí v prvních vratech, a to už je konec tohoto příběhu.

Obsazení filmu bylo zvoleno výtečně. Nedokážu si představit kdo by sehrál lépe Otíka. Dále pak musím vynést herecký výkon paní Libušky Šafránkové, která tady nádherně koulí očima a vše předvedla bravurně. Také je nezapomenutelná Milada Ježková, tedy Hrabětová, která je zde stejně báječná jako v Kulovém blesku či Hoří, má panenko!

««« Předchozí text: Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) Následující text: Chalupáři - Višňová / Třešňová, včera a dnes »»»

Frony | Neděle 16. 03. 2008, 18.17 | Film | 1 komentář | 4599x