Nebe a dudy (1941)

Nádherná veselohra z období protektorátu o tom, jak přátelství a pomocná ruka můžou obrátit k dobrému zatrpklého továrníka. Pohodový film režiséra Vladimíra Slavínského, ve kterém se mimo Pánů Marvana a Plachty objeví nezapomenutelná dvojce rošťáků Tonda a Vašek.

Antonín Fábera (Jindřich Plachta), lamač z místního lomu obývá chalupu se svojí dcerou Anči (Jana Romanová) a malými synovci Tondou a Vaškem (Jiří a Lumír Blahníkovi). Chlapci před časem přišli o rodiče a tak se jich Fábera ujal. Anči má snoubence inženýra Oldu Čermáka (Raoul Schránil), který před nimi tají, že je synovcem továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan). Oldřich se za svého strýce stydí, protože ho lidé nemají rádi. Továrník vlastní i lom, ve kterém Fábera pracuje.

- Herecké obsazení ve filmu Nebe a dudy -

Protože plat v lomu není velký a Fábera chce dopřát chlapcům dobrou stravu, občas chodí rybařit k místní řece. Ta ovšem patří také Bartošovi, proto místní četník (Bolek Prchal) vyšle Fáberu k továrníkovi pro povolení k rybolovu. Továrník Bartoš neustále péruje své služebnictvo – sluhu Jakuba (Zdeněk Podlipný), kuchařku Fanynka (Antonie Nedošínská) a řidiče Vojtěcha (Jiří Vondrovič). Myslí si o sobě, že je těžce nemocný. Krmí se kašičkami a moučníky. Do továrníkova sídla přichází Fábera, ale Bartoš ho nechá vyhodit tajemníkem (František Filipovský).

Když se Fábera vrací domu, slyší mečet kozu Jůlinku. Najde ji pomalovanou pruhy. Tohle je nádherná scéna, kdy Jindřich Plachta trestá své synovce: „Chlapi hromský!“ Tonda a Vašek přichází ruku v ruce se sklopenou hlavou. Fábera: „Copak jste to provedli?“ Chlapci: „Hráli jsme si…s Jůlinkou, na zebru.“ Strejda trestá první Tondu – je od dvě hodiny starší, dostane pět na zadek, protože neumí počítat do deseti. Menší Vašek si nedal do kalhot čepici, čehož si strejda hned všímá a půjčuje mu ji od Tondy.

Bartoš chtěl jet svým vozem do Prahy, ale po pár kilometrech má auto poruchu. Šel tedy napřed. Svou nepozorností spadne dolů z kopce až k řece. Šofér opravil auto a vydal se za svým chlebodárcem. Bartoš přistane celý polámaný až na balvanech u vody. Vzpomene si na slova ošetřovatelky, kterou vyhodil: „Až vám jednou bude opravdu zle, vzpomeňte si, kolika lidem jste ublížil, kolika lidem jste otrávil život. Pak se vám bude těžce umírat!“ Na pomoc mu přiběhne Fábera s Anči a odvedou ho až do jejich chalupy. Tam ho uloží do postele a ošetří. Fábera do něj vrazí pár panáků borovičky, poté se továrník nechá zlákat i na rybí karbanátek. Vydává se za Rudolfa Bělského, účetního z velkostatku. Fábera mu vypráví o tom, jak ho Bartoš vyhodil a přitom na něj pořádně nadával.

Další den v neděli Anče s tatínkem odchází do kostela. Chlapce nechávají doma, aby se postarali o pacienta. Bartoš se skamarádí s chlapci. Kluci si chtějí s novým strejdou hrát. Bartoš: „A na co pak si budeme hrát?“ Vašek: „My budeme jako hajní a ty budeš dělat jelena.“ Tonda: „A my budeme po tobě střílet!“ Bartoš: „A kdepak máte flinty?“ Tonda: „My po tobě budeme střílet kamením!“ Bartoš: „Kamením! Aha! To je nějaká pěkná hra!“ Při hře kdo dál dohodí, Bartoš rozbije okno u chalupy. Chlapci mu chtějí dát čepici, jako ochranu když bude dostávat od strejdy. Zraněný strejda s chlapci jde dokonce s poledním obědem za Fáberou do lomu.

Mezitím personál továrníkovy vily má pohodičku, ale začínají mít obavy. Večer předvádí chlapci své hudební nadání – Tondův zpěv doprovází harmonikář Vašek: „Mordie to byla dívčina ta s těma modrýma očima…“ Továrník se vrací domů a hned přivádí zaměstnance k úžasu. Chce si nechat udělat k obědu vepřovou se zelím. Fanynka jen zírá. Pak si nechá zapálit cigaretu. Bartoš začne jednat – Fáberovi povolí rybaření, dělníkům v lomu přidá peníze. Bartoš se s množstvím balíčků vrací k Fáberovi. Chlapcům přinese kopačák, Anči střevíčky, pro Fáberu má pruty a rybářské povolení. Hned jdou náčiní k řece vyzkoušet. Anči přijede Oldřich a při společné procházce zahlédnou rybařící chlapy. Olda poznává svého strýce a říká Anči pravdu. Chlapci jsou po hře s míčem poněkud zaražení, strejda si všímá, že rozbili okno. Chce jim předvést jak se to dělá a ještě okno dorazí.

Oldřich sděluje svému strýci, že chodí s Anči Fáberovou. Ten o tom nechce i přes přátelství s Fáberou ani slyšet. Chtěl by synovci dohodit podnikatelskou dcerušku. Když vidí, že s Oldřichem nic nenadělá, pozve si do vily Fáberu. Přeje si, aby on donutil svou dceru k rozchodu s Oldřichem. Když s tím Fábera nesouhlasí, rozcházejí se ve zlém a Bartoš mu dává výpověď z lomu. Fábera si chce užít posledního dne v práci, tak vrtá zavěšený na skále jako o život. Bartoš si svou chybu uvědomuje, tak nechává omluvný dopis v obálce s výplatou. Tu si ovšem Fábera nestačí přečíst, sletí ze skály. Spolupracovníci ho odvážejí domů. Bartoš vycítí, že se něco stalo a hned jede za ním.

Závěrečná scéna je doprovázená smutnou hudbou. Jindřich Plachta je celý zafačovaný. Bartoš sedí u jeho postele. Fábera: „Kdyby se stalo a Pánbůh mě povolal do toho hořejšího lomu, slib mi Rudolfe, že vystrojíš Anči veselku.“ Bartoš: „Ale Toníku, však ty se brzy uzdravíš a ještě si s Anči na její svatbě zatančíš!“ Fábera: „Ba né, já si s ní nezatancuju.“ Bartoš: „A proč?“ Fábera se začne srdečně smát: „Vždyť já člověče vůbec neumím tancovat!“

««« Předchozí text: Drahé tety a já (1974) Následující text: Ženich pro tetičku – Taková normální rodinka »»»

Frony | Úterý 29. 01. 2008, 11.11 | Film | 6 komentářů | 2029x