Bouřlivé, zralé a mladé víno
Ráda bych se
zamyslela nad touto rozporuplnou trilogií filmů z přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let minulého století. Dost mě překvapilo zjištění, že
režisérem těchto filmů je Václav Vorlíček, tvůrce převážně komedií
a pohádek.
První film Bouřlivé víno (1976) prezentuje touhy po politických změnách v roce 1968. Seznamujeme se s vesnicí Pálavice v blízkosti rakouských hranic. Hlavní postavou je zde předseda JZD Michal Janák v podání Vladimíra Menšíka, jakož to ideální představa čestného a neoblomného komunisty.
Po jeho boku stojí již méně jistý tajemník Cyril Mlčoch – Jaroslav Moučka. Jeho dceru a budoucí manželku Janáka hraje půvabná Božidara Turzonovová.
Na druhé straně stojí ti,
kteří chtějí nabourávat družstvo a stranu za účelem vysokých výdělků
z podnikání. Zkrátka, ti kteří nejsou s námi, pravými komunisty, těm
kterým jde jen o vlastní výdobytky. Na straně „zlých“ otec
a syn Kvasničkovi (Kryzánek, Jelínek) a
Houkal v podání Čestmíra Řandy. A do tohoto
rozbouřeného ovzduší plného schůzování vlítne postava emigranta
žijícího v Rakousku toho času propuštěného z vězení. Tohoto
elegantního darebáčka Hrdlicku sehrál Jiří Vala
a jeho zločineckého partnera Berana Josef Hlinomaz
(Když si na něj vzpomenu, představím si scénu, jak jde otevřít dveře
v trenýrkách, v ruce pivo jakož to zástupce velkoobchodu s vínem). Film
je hodně politický, ale přesto ho mám ráda. Je zde spousta figur, které
jsou nezapomenutelné. Příkladně Iva Janžurová alias
Šmejkalová.
Přidala
filmu humor – polonahá koupající se v rybníku a popadaní skauti,
umývající se v bývalém kozím chlívku, ze kterého si udělala koupelnu a
je šmírovaná kluky, popř. provádějící striptýz v opravdu sexy
prádélku s hláškou: „A just se nesvlíknu, vy
sviňáci!“. Mohla bych takto jmenovat množství báječných
herců, kteří se tady předvedli. Výrazný byl například Jan Kraus, Jiří
Hrzán, Míla Myslíková (jako lovkyně srdce předsedy Janáka), Slávka
Budínová, Eva Hudečková. Když se u tohoto filmu dokážete přenést přes
politickou agitaci, určitě se zasmějete.
- Komedie
- Československo, 1976
- Režie: Václav Vorlíček
- Námět: Jan Kozák, román Svatý Michal
- Hrají:
Vladimír Menšík (Michal Janák), Božidara Turzonovová (Kateřina), Jiří Vala (Hrdlička), Čestmír Řanda (Houkal), Slávka Budínová (Hoikalová), Eva Hudečková (Eva), Jaroslav Moučka (Mlčoch), Zdeněk Kryzánek (Kvasnička), Rudolf Jelínek (Břetislav), Iva Janžurová (Šmejkalová), Lucie Žulová (Blanka), Oldřich Vykypěl (Rosický), Otto Šimánek (Kyselý), Lubomír Kostelka (Řezníček), Bolek Skalski (Karlík), Vladimír Hlavatý (děda), Josef Hlinomaz (Beran), Jiří Lír (farář), Zdeněk Dítě (Zvěřina), Vítězslav Jandák (Franta), Jiří Hrzán (Zezulák), Marie Brožová (Hrdličkova teta), Oldřich Velen (pracovník KNV), Josef Beyvl (Vymětal), František Filipovský (Maruštík), Marie Motlová (Maruštíková), Václav Sloup (Kuna), Jan Skopeček (člen Vidrupy), Bohuslav Čáp (člen Vidrupy), Ladislav Trojan (člen Vidrupy), Svatopluk Skládal (člen Vidrupy), Zdeněk Kutil (Líbal), Adolf Filip (Zelinka), Karel Augusta (hostinský), Jan Kraus (Osička), Oldřich Vlach (vedoucí ochotníků), Eva Svobodová (Zavřelová), Pavla Maršálková (Dvořáčková), Zora Jiráková (Kvasničková), Henrietta Kohoutová (Sirotková), Viktor Maurer (recepční), Jan Kuželka (Pavlata), Vladimír Krška (barman), Jindřich Narenta (recepční), Míla Myslíková (družstevnice), Věra Tichánková (družstevnice), Žofie Veselá (družstevnice), Gabriela Wilhelmová (družstevnice), Zdeňka Burdová (družstevnice), Jiřina Bílá (družstevnice), Tomáš Mann (družstevník), Jan Řeřicha (družstevník), Joža Stoklasa (družstevník), Vladimír Navrátil (lesník), Ladislav Gzela (host),
- Hudba: Karel Svoboda
- Exteriéry: Velké Bílovice, Břeclav – okolí, Telč, Vídeň
Následující díly:
Následující text: Léto s kovbojem (1976) »»»
Frony | Pondělí 29. 10. 2007, 22.49 | Film | 6 komentářů | 10425x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Škopková tě chválí a já přidávám -jen houšť a větší kapky.
Překvapená? Nebuď – Vorlíček byl jeden z těch, kteří hned po započetí normalizace s chutí vykopli od práce talentované tvůrce nové vlny a tím si zajistili prostor pro svou tvorbu. Když je Václav Vorlíček schopen odstavit nejzajímavější filmaře naší kinematografie jen proto, aby měl sám „přístup k lizu“, proč by mělo překvapit, že natočí odpornou agitační trilogii?

