Bílá paní (1965)

Trezorový film natočený Zdeňkem Podskalským, který si sem podobně jako do Světáků, obsadil báječné herce. Příběh tragikomicky zobrazuje tehdejší dobu. Předlohou byla povídka Jak Pupenec ke štěstí přišel ze sbírky Karla Michala Bubáci pro všední den. Tento film je plný dvojsmyslů – soudruzi asi věděli, proč tento snímek zakázali.

Do obce Komunice na hrad nastoupí nový kastelán Jindřich Pupenec (Vlastimil Brodský). Na hradě se nachází velký obraz s postavou Perchty z Borštejna – Bílé paní komunické (Irena Kačírková). K tomuto obrazu si chodí stěžovat a prosit o vodovod stará Blažková (Darja Hajská). Je právě úplněk a v místním hostinci se sešli představitelé obce. Předseda Národního výboru (Rudolf Hrušínský) seznamuje kolektiv s novým správcem hradu. Kastelán s panem učitelem (Vladimír Hlavatý) debatují o zažité pověsti o Bílé paní.

Podnapilé osazenstvo se rozhodne vyrazit na hrad s cílem vyvolat Bílou paní. Nesmí chybět tajemník NV (Miloš Kopečky) a servírka Andula (Jiřina Bohdalová). U obrazu se snaží učitel spolu s kastelánem vyhledat ukryté heslo, které by ji vyvolalo – „Věř, ale komu věříš měř.“ Nic netušící skupinka odchází a Perchta vystupuje z obrazu. Na náměstí sebere trubky a začne je sázet do zdi u vejminkářky Blažkové a jejího manžela (Václav Trégl). Navrch přidá kohoutek, který štípla z tajemníkova umyvadla. Po instalaci zapomene na hasák za opaskem a vrátí se s ním do obrazu. Podnapilá skupinka se vrátila do hospody. Učitel vede debatu: „Dneska si už nemusí nikdo stěžovat.“ Předsedu jeho slova nadchnou: „To jste řekl moc hezky! Inteligenci tu my potřebujeme.“ Tajemník: „Ale tu naši!“

Kastelán při návratu na hrad nachází nikam nevedoucí stopy. Sděluje své manželce (Vlasta Chramostová), že viděl Bílou paní. Má potřebu říct jí pravdu. Manželka: „Jednou je pravda, že referent krade, podruhé, že inspektor je blbec. Kolikrát jsme se kvůli tomu stěhovali.“

Vejminkáři se ráno probouzí a nalézají vodovod. Blažková běží za panem farářem (Zdeněk Řehoř). Ten jí vymluví, že to neudělala Perchta, ale národní výbor. Blažková běží děkovat na NV: „Teď vidím jaká je o lidi péče. To není jako když býval starosta.“ Předseda o ničem neví. Navzájem se podezírají s tajemníkem. Blažková nachází davy lidí u sebe doma, její manžel z toho mezi tím udělal poutní místo. Blažková: „Co se to tady děje za tyjátr?“ Blažek: „To je jako Díkuvzdání.“ Blažková: „Jsi zaostalej dědek. Dnes už je jiná doba, ženský všechny ven. Nepotřebujeme strašidla, když máme národní výbor.“ Do davu se přihrne příslušník (Vladimír Menšík) s tajemníkem. Tajemník: „Má vodovod? Konejte svou povinnost!“ Příslušník: „Mít vodovod, to ještě není trestný.“ Tajemník: „Mít něco, to je vždycky podezřelý!“ Přichází parta z komunálu na bourání vodovodu. Dav lidí je žene až k MNV. Dav svým projevem zkrotí předseda se sdělením, že to byl plán výboru, aby se dostalo vody ženě sedřené prací za kapitalismu. Lidé skandují: „Ať žije soudruh předseda!“ Kastelán: „Ale to není pravda!“ Vedle stojící děda: „Ale co furt máte? On to taky ví, ale copak to může říct? Ať žije soudruh předseda!“

Blažková se jde omluvit Bílé paní a požádat o opravení plotu, vydláždění chodníku a ať se tajemníkovi stane něco hrozného. Kastelán píše na ministerstvo. Přednosta (Ilja Prachař) tam vysílá o úplňku psychiatra dr. Boukala (Václav Voska), historika dr. Tomečka (Čestmír Řanda) a soudruha Kudrnu (Josef Bek).

Pan učitel secvičuje hru o Bílé paní, která by měla zapůsobit na lidi. Perchtu představuje Andula, ale nacvičování je místními představiteli ukončeno. Aby se Andula pomstila předsedovi, tajemník ji v hábitu vyšle na hrad. Tam mezi tím komise z ministerstva vyslýchá správce. Zkoumají obraz a je znovu vyřčeno heslo. V tom okamžiku vylézá Perchta z obrazu. Po hradu tedy běhají dvě strašidla, komise se je snaží chytit. Vyděšená Andula se schová v kanceláři, kde nachází spícího psychiatra. Ten si přízrak vysvětluje svou vědou, což jí imponuje a ti dva spolu tráví noc. Pravá Perchta se nad ránem vrací do obrazu a s sebou vezme i dr. Tomečka a vypustí ho až na žádost kastelána. Soudruzi si myslí, že jsou obklíčeni cizími rozvědkami. Ráno se Andula courá z kanceláře a zahlédne ji paní správcová. Myslí si, že byla s jejím mužem.

V hospodě se sejdou místní činovníci s komisí. Andula přiznává, že chodila po hradě a strávila noc s psychiatrem. Soudruh Kudrna je z toho poblázněný a na Bílou paní už také věří. Komise prchá do Prahy. Předseda dělá seznam věcí, o které budou žádat Perchtu. V první řadě musí splnit plán postavit most. V novinách je nahlášen jejich záměr. Na obou březích řeky se staví slavobrány a všude je plno výzdoby. Očekávají, že most bude v noci během minuty postaven. Na hrad přijíždí přednosta z ministerstva, snaží se umlčet kastelána, nabídne mu dobré místo a také odváží obraz. Celá obec se schází na slavnosti u řeky očekávajíce zázrak. Předseda s tajemníkem jdou k obrazu žádat o most, ale plátno nikde. Předseda má projev a snaží se to vysvětlit. Lidé na to nereagují, přestřihnou pásku a celý průvod pochoduje směrem k neexistujícímu mostu se slovy: „Ať žije nový most!“. Celá obec se brodí po krk ve vodě a s ní i kastelán s manželkou. Kastelán: „Vždyť tady žádný most není!“ Manželka: „Ty furt s tou pravdou! Drž hubu a plav!“

««« Předchozí text: Bohouš (1968) – „Horské drama“ Následující text: Skvělá a všestranná Zlata Adamovská »»»

Frony | Neděle 6. 01. 2008, 13.14 | Film | 4 komentáře | 2064x