Bohouš (1968) – „Horské drama“

Je to krátký příběh o třech lidech a psu. Snímek je proložený typickým humorem Jiřího Sováka. Je to dobrá volba pro rychlé zlepšení nálady. Doufám, že ho většina lidí zná, ale přesto stojí za připomenutí.

Alois Randa (Jiří Sovák) je provozní horské chaty. Při psaní jídelního lístku se raděj podepisuje Randa Alois – aby z něj nevznikla „sranda“. Při psaní na stroji zaslechne lamentující ženu a doprovází to slovy: „Zase pila!“ Jedná se o půvabnou Milušku Metelkovou (Zdena Hadrbolcová), která vytváří celý kolektiv personálu horské chaty. Přijde Randovi říct, že u něj končí. Miluška: „Já jsem sem sice přišla kvůli vám, ale nebudu vám tady pro S… pro Randu!“ Randa: „Ale Miluško!“ Miluška: „Žádná Miluška, ode dneška jsem zase jenom paní Metelková!“ Randa: „Ale Metuško Milunková“ „Čím jsem si zasloužil takové odcizení?“ Miluška si jde sbalit kufr do svého pokoje, kde má úplně rozmlácenou postel. Přitom do sebe hrká nějakou pálenku. Přijde za ní Randa: „No tak, co jsem udělal?“ Miluška: „Vy nic, vy na to ani nemáte čas.“ Ukazuje mu, jak jí pes roztrhl kombiné. Randa to zlehčuje. Miluška: „Tak vono je vám to málo, že sem ten vožungr vrazil, zrovna když jsem se převlíkala a že zbořil tu postel až z ním prkýnka lítaly, to je taky nic!“ Randa: „Víte co mu řeknu? Já mu řeknu, ty lumpe to se nedělá! Skutečně to mu řeknu!“

bohous_nahled1 Randův „kolektiv“ se rozhodl odejít bez ohledu na očekávanou výpravu, ani peníze ji neobměkčí. Randa: „Paní Metelková, vy nemáte srdce!“ Metelková: „Dodneška to umím nazpaměť – Osamělý inteligent, 42, 181, prac v pohostinství, vedoucí horské chaty v čarokras krajině, hledá nevšední brunetku do 35, katol, delší praxe v pohostinství podmín, pozdější sňatek není vylouč. ZN: Porozumění, bloudění přírodou. Samota ve dvou.“ Randa: „A nesouhlasí to, vždyť jsme tady většinou sami!“ Miluška: „Jo, díky horské přirážce!“ Randa: „Paní Metelková, holt jste to poznala – jsem netvor, rafinovanej. Se mnou se život taky nemazlil. Já měl příšerný dětství. Na mě máma zanevřela dřív než jsem se narodil!“ Miluška: „Pročpak?“ Randa: „Nějak jsem ji v šesti měsících kopnul až upadla.“ „Od té doby jsem nějak sexuálně zakřiknutej!“ Miluška: „Houby, línej jste!“ Poté co se Miluška vyjádří o Randovu bernardýnovi jako o dobytku, proto se rozcházejí. Miluška odchází se slovy: „Tak pa a pusinku Bohouškovi!“

Na scénu přichází host v podání Vladimíra Menšíka. Před Randou se bezděky zmíní, že má hlad jako bernardýn. A to neměl dělat! Vznikne sázka, zda je host schopen sníst tolik jako bernardýn. Host: „Co tady spolu vedeme jsou jen platonické řečičky, protože nemáme toho bernardýna!“ Randa: „Bohoušku!!!“ Ze dveří se vyřítí pes větší jak tele. Host: „Co vlastně žere?“ Randa: „On všechno a vy?“ Host: „Já taky. Mlsnej nejsem.“ Randa: „Copak to on fainšmekr je, minulý týden zblafnul kýbl šrotu.“ Host: „No počkejte, jídla snad budu vybírat já, ne?“ Randa začne servírovat pokrmy – polévka, roštěnka, játra, španělský ptáček…

Postupně se obličej Vladimíra Menšíka začal protahovat, občas Bohouškovi přihrál nějaké to sousto. Posledním chodem je tlačenka. Host: „Bohoušku, štěkni, jakože už nemůžeš nebo tak něco!“ Když hostovi zůstane jen kůžička z tlačenky, kterou musí taky sníst, snaží se nad nimi vyzrát. Navrhne žbrdol Becherovky pro sebe i pro Bohouška. Nakonec si ke kůžičce zakusuje chleba, který Bohoušovi nevoní. Host zvítězil.

Pes utekl a Randa si na něj chystá oprátku, kterou si hodí kolem krku. Přibíhá Miluška a vidí tu oprátku. Myslí si, že se chtěl věšet, že mu holčička odešla. Miluška běží vařit polévku pro očekávanou výpravu. Vše završí host se slovy: „Mně po té Becherovce nějak vytrávilo. Chtělo by to nějakou chuťovčičku!“Jiří Sovák svou roli končí ve mdlobách na podlaze olizovaný Bohouškem.