Kočár do Vídně (1966)

Je to velmi silný příběh, který nemůže zanechat diváka chladným. Režisérem není nikdo jiný než Karel Kachyňa, tvůrce s velkým citem pro vážná témata. Tento film jsem poprvé shlédla, když mi bylo asi patnáct let ve Filmovém klubu na ČT. Měla jsem z něj velmi silný zážitek. Když jsem se rozhodla, že o něm napíšu, musela jsem se na něj podívat, abych popsala své bezprostřední pocity. Budu se zaobírat hlavně svými pocity, jinak by strohý děj stačil na pár řádků.

Úvodní slova filmu: Venkovské ženě oběsili muže. Nebojoval proti nikomu. Zabili ho pro výstrahu. Ukradl pár pytlů cementu. Pohřbila mrtvého téže noci, blížila se fronta. Kdoví, jak dlouho by potom čekal. Před kuropěním vešli do domu smutku dva vojáci, netušili, co se stalo. Poručili vdově připravit vůz, zapřáhnout koně a jet s nimi. Ano, řekla si, je to nad slunce jasný pokyn boží. Modlila se, aby nezakolísala a měla sílu vyplnit spravedlnost.

Jedou lesem. Selka (Iva Janžurová) řídí povoz. Na seně leží zraněný německý voják Günter (Luděk Munzar), vůz doprovází druhý voják Hans (Jaromír Hanzlík). Je začátek května 1945 a tito vojáci jsou zběhové, kteří se snaží přes Znojmo dostat do své mateřské země – do Rakouska. Jedou stále lesními cestami. Selka neustále přemýšlí, jakým způsobem by se jich zbavila. Oči jí přelétají nad zbraněmi, které Němci mají. Neodváží se.

Jejich cestu doprovází vzdálená střelba a zvony snad odněkud z vesnice. Zraněný Němec má velké bolesti, byl by se i zabil, kdyby mu v tom jeho kamarád nezabránil. Každý z nich má úplně jiný charakter. Günter je plný zloby a nenávisti. Naopak Hans se snaží chovat k selce slušně. Samozřejmě nemůžeme vědět, jaké činy páchal frontě. Ze začátku to vypadá, že Iva Janžurová za celý film nepromluví. Stále je slyšet jen němčina z úst dabérů. Selka se fikaně snaží během různých zastávek zbavovat jejich zbraní i kompasu. Má k Němcům velký odpor, nereaguje na jejich dary, kterými ji uplácí. Hans odstraní ze své uniformy výložky a orlice. Když Němci zjistí, že přišli o několik zbraní a jedou špatným směrem, vypadá to, že ji zabijí. Nakonec vůz odjíždí bez ní, ona se snaží doběhnout ho, Hans na ni pálí. Selka utíká do lesa, ale z povzdálí ho pozoruje. Vůz se musí vyhnout vlastním německým jednotkám, špatně by se vysvětloval poničený mundůr.

Celý děj doprovází nádherná a smutná symfonická hudba v doprovodu varhan. Selka v lese zahlédne ruské vojáky. Rozhodne se Němce varovat. Po dlouhém hledání nalézá Hanse kopajícího hrob pro svého kamaráda. Hans cítí v blízkosti povozu vzdálenou pozorovatelku, tak se rozhodne zanechat jí ho a jít pěšky. Když se selka neukáže, Hans usíná vedle povozu. Selka ho zbaví zbraně a jde na něj se sekyrou. Nad vykřikujícím se Němcem se smiluje, odhodí sekyru a vystačí si s vlastními dlaněmi. Toto je velmi silná scéna, která nakonec skončí obětím. Usnou přitulení na povozu. Zde je nacházejí „partyzáni“. Za jedoucí povoz přivážou Němce s oprátkou kolem krku. Rychlá jízda ho přiškrcuje. Selka se snaží vůz přibrzďovat. Nadávají jí do kurev. Pak ji snad i znásilní. Partyzáni prý nejsou nacisti, tak Němce „milosrdně“ zastřelí. V závěrečně scéně se selka vrací stejnou cestou, mrtvý Hans jí leží na seně.

I když jsem se snažila, vlastní pocity z toho příběhu se nedají nahradit. Tento film si našel určitě svého náročného diváka, který dokáže ocenit kvalitu a duši tohoto snímku. Rozhodně to není snímek promlouvající k davům diváků.

---

• Drama / Válečný
• Československo, 1966
• Režie: Karel Kachyňa
• Hrají:

Iva Janžurová (Krista), Jaromír Hanzlík (vojáček Hans), Luděk Munzar (raněný voják Günter), Vladimír Ptáček (velký partyzán), Ivo Niederle (partyzán), Jiří Žák (partyzán), Zdeněk Jarolímek (partyzán), Ladislav Jandoš (partyzán)

• Hudba: Jan Novák
• Exteriéry: Příbram, Praha

««« Předchozí text: Anděl páně (2005) Následující text: Milá a vždy usměvavá Markéta Fišerová »»»

Frony | Pondělí 5. 11. 2007, 22.49 | Film | 2 komentáře | 5625x